Nora

Před lety rozkopnuté puzzle vyvolává otázky. Tak svíravé, že by bylo možná lepší nechat skládačku už navždy nedostavěnou. Jenže Kristýna teď našla jeden z chybějících dílků. A tak pátrá dál a slepuje obraz svého dospívání vzpomínkami, které se na ni valí ze všech koutů. Příběh jedné obyčejné rodiny a dvou dávných kamarádek, které se sobě ztratily. Mnohem dál než do Norska. Anebo kamkoliv jinam…

    Jenže dnešek je celý naruby. Jsou mi jedno dokonce 
i přesýpací hodiny, ve kterých není ani náznak života, 
protože je nikdo neotočil. Zrnka se nesypou, čas neutíká. 
Zamrzla jsem tady, napadne mě a musím se pousmát. 
Mechanicky vstávám, halím se do prostěradla a bez jakékoliv 
emoce kráčím do ledového bazénku. Jako robot. 
Automaticky a bez hlesu. Cos nám to udělala, holka bláznivá?
    Tak jako se mi to děje vždycky, když se stane něco 
špatného, mám to i dneska. Jako místo na poškrábané 
gramofonové desce mi zní v hlavě pořád dokola ta jediná 
věta. Jako by ji mozek potřeboval zpracovat, a tak si ji bez 
přestání vyvolává z paměti, aby se snad obrousila a posté 
už nezněla tak fatálně. Michalův hlas jsem neslyšela roky. 
A najednou říkal divné věci. „Odjela. Zmizela. Ztratila se. 
Není.“ Někde ale přece být musí! Jenže máme ji hledat, 
když jasně přikázala: „Zapomenout. Vymazat. Nepátrat.“?

Napsat recenzi